Proč vytvářím ženské obrazy?

Každá se chceme cítit svobodná, šťastná ve svém těle, dávat, přijímat lásku a dělat to, co nás doopravdy naplňuje.

Jednoduše být svá a harmonická. Mnohdy se nám to, ať už vlivem výchovy nebo určitých životních situací nedaří, a je potřeba se napojit zpět do sebe a zjistit kdo doopravdy jsme.

...nejen tyto záležitosti mě dovedly k vytváření a šíření ženských obrazů do celého světa.

Zobrazovat ženskou tématiku jsem začala zhruba před dvěma lety, v momentě, kdy jsem u sebe řešila hormonální nerovnováhu, vlastní porod a vůbec otázku ženství jako takovou. Jako první vznikl obraz “Probuzené ženství” a následně se na něj začaly nabalovat další a další.

Pro někoho je zobrazení ženských genitálií dost kontroverzní téma, ale myslím, že není třeba, obzvlášť v dnešní době se držet tabu, které tu doposud bylo zažité.

Každý máme pohlavní ústrojí, každý se rodíme téměř stejným způsobem, a proto tohle znázorňování vnímám jako přirozenou součást života. Však stačí se také podívat na umění dávných kultur, kde úcta k ženě, mateřství a jeho zobrazování bylo naprosto něco běžného.

Nevidím důvod se nad zobrazováním vaginy, yoni nebo si doplňte název, který je Vám samotným komfortní, tak pozastavovat a řešit zda to je vhodné nebo ne. To už si rovnou můžeme položit otázku zda je v pořádku, aby lidský život vznikal takovým způsobem jakým vzniká, nebo zda se hodí například chodit na koupališti v plavkách. Pravděpodobně tohle téma souvisí i s lidskou nahotou a sexualitou jako takovou. Nahota je něco, za co se většina lidí stydí a vnímá svoje tělo jako něco, co by se mělo skrývat. Vznikají tak zbytečné bloky. Kořeny těchto problému sahají samozřejmě až do historie, ale je čas tohle břímě odhodit.

Setkávám se s lidmi, kteří se mě ptají: „A proč to takhle zobrazuješ, to se nestydíš?“ „Proč to vůbec děláš?“

Nebo: „Tyhle věci se přece nezobrazují, nemluví se o nich tak otevřeně a navíc ke všemu na veřejnosti.“

Zpočátku jsem také netušila proč některé věci daným způsobem zobrazuji, ale postupem času vidím, že si tím nejenom já, ale zároveň i ostatní, uvědomují spoustu souvislostí, které nás posouvají v životě.

Mám pocit, že malování ženského přirození postupně pomáhá bořit staré zakořeněné předsudky a paradigmata. Tím pádem se témata sexuality, menstruace a intimního života stávají běžnou, přirozenou součástí našich životů a nevznikají tak komunikační šumy, trapasy a minuty ticha. Ono je krásné věřit, že například partnerská láska probíhá v reálném životě identicky jako ve filmech, ale tyhle média nám přinášejí do života jen představy o tom, jak by co mělo vypadat a probíhat. Naši pozornost pak přesouváme primárně do hlavy, než abychom vnímali, co se doopravdy děje a reagovali v situacích autenticky. Tyhle scénáře nám pak zkreslují pohled i na další aspekty v našich životech.

Vagíny zobrazuji svým osobitým, stylizovaným způsobem, málokdy se jedná o realisticky a anatomicky “správnou” malbu. Inspiraci beru v průběhu skicování nebo ve své hlavě.

Obrazy tedy vznikají podle toho, jaký motiv se zjeví na papíře. To je první krok, vzhled celého obrazu se dozvím, až když je hotový.

Poslední dobou vytvářím i ženské yoni na zakázku. Jedná se o obrazy na plátnech nebo i plastiky na dřevě, které designuji dle přání majitelky.

No a jestli se stydím, že zobrazuji (nejenom) ženské pohlavní ústrojí?

Popravdě jsem sama překvapená jak v klidu celou situaci beru. Nejspíš je to proto, že už nevidím rozdíl mezi tím jestli maluji portrét, abstrakci nebo třeba děložní čípek. Pořád vše beru jako sdělení, vyobrazení, zprávu v podobě umění pro ostatní, a to je pro mě zásadní. Baví mě pozorovat pocity a emoce každého člověka, který se dívá na mou tvorbu a vzbuzuje to v něm různé pochody. Svou činnost vnímám jako nástroj sloužící k uvědomění a předání informací, které se konají na podvědomé úrovni. Dává mi to smysl a naplňuje mě to hřejivým pocitem, a to je pro mě znamení, že to má smysl.

Mým záměrem je, aby se lidé obecně přestali stydět za svou přirozenost, tělo a přijali se i se všemi pozitivními a negativními stránkami. Chci, aby se prolomily ledy v lidské komunikaci o viz výše zmíněných tématech a lidé se mohli díky tomu cítit spokojení a sami sebou. Bez strachu z odsouzení, když ukáží svou pravou tvář a emoce.