Původ jako symbol zrození
V současné době pracuji na několika obrazech zároveň, a to různým způsobem. Část “práce” probíhá v mé hlavě, kam neustále chodí nové náměty a možnosti jak by se dalo dané téma zpracovat a druhý způsob probíhá už v reálu, kde tvořím už konkrétní obrazy.
Maluji teď poměrně velkoformátový triptych a právě tento obraz měl být původně jeho součástí. Jak tomu už ale u mě bývá, tak ke konci malování jsem uviděla, že tento obraz bude vystupovat samostatně. Vzniká tedy teď díky tomu nový cyklus obrazů, a já si jen říkám jak rozlehlý ve výsledku bude.
ento obraz nese název “Původ”, je velký 100 x 100 cm a vznikal kombinovanou technikou. Proč tento název? Ať už se dnes lidi snaží mezi sebou rozlišit různými způsoby, původ nás všech je stejný. Rádi na něj zapomínáme nebo si ho nechceme přiznat, ale měli bysme mít na paměti, že před ním nikdy neutečeme. Vznikli jsme stejným způsobem a následně i tou stejnou bránou přišli do této fyzické reality. Je to symbol zrození, plodnosti a majestátnosti. Oslava ženy - matky.
Proto mějme na mysli, že není mezi námi rozdílu a měli bychom ctít náš původ jako ctíme jakékoliv jiné hodnoty v našem životě.
Co pro mě znamená původ?
Původ vnímám mimo jiné i jako startovní čáru v našem životě. Pomyslný čistý papír, ke kterému dostaneme pero a je jen na nás jak, kdy a co na něj začneme psát. Někdo si papír schovává dlouhou dobu nepopsaný, někdo ho ztratí a někdo na něj zaznamenává každičké sekundy svého života. V každé rodině se traduje jiný materiál papíru a pera. Můžeme vidět krásné křídové, ručně vyráběné, voňavé, pozlacené papíry, avšak k vidění jsou i malé cáry ušmudlaných či zmačkaných papírů. Hold kolik rodin, tolik je i možností, jaký bude náš startovací balíček. Jenomže můžeme pak start považovat za rovnocenný, když každý z nás obdrží zcela jiný primární nástroj? Jak s tím lze naložit, když rozdíly mohou být až závratné?
Kvalitu a vzhled rodinných nástrojů neovlivníme - to kam se narodíme je nám již dáno. Proto závisí na našem postoji. Na tom, jak k němu přistoupíme, jak ho využijeme a co se od něj naučíme. Možností je opět nespočet. Stejně asi tolik, kolik existuje životních scénářů. Ale někdy vlivem klapek na našich očí vidíme jen jedinou možnou cestu a tím pádem si myslíme, že nám zbytek dveří zůstává zavřený. Máme tendence se odsekávat, z důvodu vidiny nějakého osvobození se.
Nicméně svět nebo rodina není proti nám. Pouze my jsme schopni si to namlouvat. Oba dva aspekty jsou otevřeny dokořán a můžeme z nich sbírat nekonečnou inspiraci. V našem původu můžeme nalézt spoustu odpovědí na všemožné otázky, proto se mu nebraňte a přijměte ho s otevřeným srdcem. Možná jedině tak můžeme sami sobě porozumět...